Severka
Asi bych se měla představit.
Jsem máma, manželka, v současnosti z vyšší moci učitelka a ze své viny farmářka.
Děti mám dvě, manžela jednoho, učím díky Bohu pouze dceru
a zvířat máme zhruba celkem dost.
Synovi je 12, dceři skoro 8, manželovi tak akorát pro mne a mně je tak akorát pro něj.
Syn je Mikeš, dcera Annika, manžel seveřan a já Severka :-)
Toť zatím zhruba vše, rodinu budu drbat později, nejlépe až mě někdo z nich naštve,
abych mu to tu dala sežrat.
abych mu to tu dala sežrat.
Dnes se budeme věnovat našim zvířecím přátelům, partnerům a velmi často
zaměstnavatelům, ovšem já si nestěžuji, já jsem to tak chtěla.
Počet zvířat u nás pružně kolísá od minima, což bylo tuším 6 (?), až po nespoči-
tatelné maximum ( + - 70 ), na čemž měli hlavní zásluhu převážně králíci.
V současné době nám tu běhá či létá zhruba 35 kusů všeho možného, jen odhaduji,
protože třeba spočítat malé králíčky v hnízdě, když jednou rukou prohrabujete seno
a do druhé vás hryže jejich hrdá matka, není úplně jednoduché.
Nejdivnější pro okolí jsou naše kozulízy.
Momentálně se mé ministádečko skládá ze tří holek ( Rozárka, Zlatonka a Sněženka,
většinou ovšem Hnědá, Žlutá, Bílá ) a dvou mimikluků.
Na kozy nedám dopustit, co se mne týče, jsou to zvířata chytrá, až, s prominutím,
vychcaná, mazlivá a také užitečná, neb nám, jak říká moje dcera, dělají mléko
a na zahradě likvidují bezinky. Občas se pustí i do rybízu nebo jahod a to pak jejich
užitečnost klesá v přímé úměrnosti množství sežraného a manžel se pokaždé nechá
slyšet, že je stejně jednou zabije, protože zahrada je jeho chlouba.
Já ale svoje kozy nedám, mají u nás výsostné postavení, už kvůli manželově
vychloubání, že jeho žena je má registrovaný až na ministerstvu :-)
Spolu s kozačkama stodolu obývá onen neurčitý, většinou prudce stoupající počet
králíků a hned vedle je hotel Olympic pro slepice.
Manžel původně stavěl kurník, ale zželelo se mu nosnic a chtěl jim dopřát komfortu,
takže nakonec vystavěl velkokapacitní vepřín a dá se mluvit o tom,
že slepice mají na osobu víc metrů čtverečních než
celá naše rodina. Ovšem, chlapec, zjevně přesně věděl, co tvoří, protože díky luxusu
naše děvčata, v čele s Annou proletářkou, prdí vejce jako na běžícím pásu.
Abychom se nebavili jen o zvířatech hospodářských, poletují nám tu ještě dva psi,
tři kočky, pět osmáků, dvě andulky a jedno morče.
V závislosti na ročním období a otevřených dvěřích se nám pak do domu stěhují
pavoučci, kteří mi nevadí a mnohonožky, které mi tedy vadí a to fest,
protože jsou děsně fuj.
Každou takovou návštěvnici čeká přísný trest, ten nejvyšší. Žoužel tady nebude!
To, že přenáším šneky přes silnici, aby je něco nezajelo, neznamená, že čekám
na každý fujtabl s otevřenou náručí.
Mám husí kůži, jen o tom píšu, blee.
Psi máme různorodé, staršího Daka jsme dostali coby krásné štěnátko, pro mladšího
Mortiho jsme vyrazili do útulku, kde na nás čekal malý huňatý medvídek.
Z krásného štěňátka vyrostl... no, prostě taky pes, těla sic mohutného, ovšem na tak
krátkých nožičkách, že i v posekané trávě vypadá jako megahousenka a na bříšku
má vypadané chloupky, protože ho pořád šourá po zemi...
Z malého huňatého medvídka vyrostl velký huňatý medvěd, nejspíš berňák. Já bych
tomu i věřila, len ta hnědá mu tam chýbá, len ta hnědá... I při svých 60-ti kilech je to
velký mazel, který každému leze na klín, je to báječný honák, jen za hlídače
bych ho teda nechtěla, ještě že má toho mrňouse za roztleskávačku.
Naši psíci mají postavení partnerů, bydlí s námi v domě, jezdí na výlety,
prostě si žijí jak čuňata v žitě.
To jim zjevně napomáhá k tomu, aby se jak čuňata chovali, protože ač si my
pravidelně odtrháváme od huby jen proto, aby hafíci měli na prémiové krmivo,
oni na to statečně kašlou, sežerou kde co a třešínkou na dortu je pro ně mentolka
v podobě kozího bobku.
Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte.
Kočky, respektive kocoury, protože manžel tvrdí, že kočky se množí dělením, takže tu
žádnou kočičí slečnu nechce, nám vždycky někdo přinesl se slovy: "Přeci to neutopím!"
Neutopil, proto máme tři a děsíme se prázdnin, kdy k nám pravidelně připlouvá další kotě.
Letos jsem slíbila být neoblomná, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.
Osmáky manžel pořídil dětem a zamiloval si je natolik, že to jsou jeho kucííí,
nejlepší z nich je Oskáreeek a ten měl přerostlé zoubečky, tak mu je manžel zkracoval
a mne u toho Oskárek kousnul, tak ať si příště běží vedle ke kováři, zmetek!
Fakt ovšem je, že pozorovat naše kluky v akci je nesmírně příjemná záležitost
a ať chcete nebo ne, prostě ty krysy musíte mít rádi.
Andulky jsou dvě, jeden Pepik, druhá Anička, oba jsou to kluci a oba jsou dětí,
tudíž se zříkám veškeré zodpovědnosti za jejich slovník. Slyšela jsem, co Mikeš
Pepikovi na tajňačku opakoval, a "prosím burák" to teda rozhodně nebylo.
Morče bylo taky dětí a bylo mu smutno, tak mu děti přinesli kamaráda. Kamarád mu
během jednoho dopoledne ukousl kus ucha a tak byl s velkou slávou odnesen zpět
a morčák se přestěhoval ke králičímu samci. Trochu jsem se bála, že se historie bude
opakovat a ten chudinka přijde i o druhý lopuch. Jaké bylo moje překvapení,
když se kluci nejen sčokoládili, ale dokonce i trénují na dostihy,
přičemž morče je žokej.
Dřív jsme měli ještě šneka Ludvíka, kterému jsme též přikoupili kamaráda, aby mu
nebylo smutno a ti se tak skamarádili, že jsme šneků měli devětačtyřicet.
Obdarovali jsme jimi kde koho, Ludvík se stal invetářem základní školy a já už doma
šneky nechci ani vidět.
Hada, hada bych chtěla, a taky leguána, ale manžel mě s ním prý vyhodí,
tak asi spíš ne.
Ale želvu, tu si vybojuju! Bude se jmenovat Královna Viktorie, bude bydlet k kuchyni
a kousat návštěvy do fuseklí... :-)
Krásný den :-) Severka.
Počet zvířat u nás pružně kolísá od minima, což bylo tuším 6 (?), až po nespoči-
tatelné maximum ( + - 70 ), na čemž měli hlavní zásluhu převážně králíci.
V současné době nám tu běhá či létá zhruba 35 kusů všeho možného, jen odhaduji,
protože třeba spočítat malé králíčky v hnízdě, když jednou rukou prohrabujete seno
a do druhé vás hryže jejich hrdá matka, není úplně jednoduché.
Nejdivnější pro okolí jsou naše kozulízy.
Momentálně se mé ministádečko skládá ze tří holek ( Rozárka, Zlatonka a Sněženka,
většinou ovšem Hnědá, Žlutá, Bílá ) a dvou mimikluků.
Na kozy nedám dopustit, co se mne týče, jsou to zvířata chytrá, až, s prominutím,
vychcaná, mazlivá a také užitečná, neb nám, jak říká moje dcera, dělají mléko
a na zahradě likvidují bezinky. Občas se pustí i do rybízu nebo jahod a to pak jejich
užitečnost klesá v přímé úměrnosti množství sežraného a manžel se pokaždé nechá
slyšet, že je stejně jednou zabije, protože zahrada je jeho chlouba.
Já ale svoje kozy nedám, mají u nás výsostné postavení, už kvůli manželově
vychloubání, že jeho žena je má registrovaný až na ministerstvu :-)
Spolu s kozačkama stodolu obývá onen neurčitý, většinou prudce stoupající počet
králíků a hned vedle je hotel Olympic pro slepice.
Manžel původně stavěl kurník, ale zželelo se mu nosnic a chtěl jim dopřát komfortu,
takže nakonec vystavěl velkokapacitní vepřín a dá se mluvit o tom,
že slepice mají na osobu víc metrů čtverečních než
celá naše rodina. Ovšem, chlapec, zjevně přesně věděl, co tvoří, protože díky luxusu
naše děvčata, v čele s Annou proletářkou, prdí vejce jako na běžícím pásu.
Abychom se nebavili jen o zvířatech hospodářských, poletují nám tu ještě dva psi,
tři kočky, pět osmáků, dvě andulky a jedno morče.
V závislosti na ročním období a otevřených dvěřích se nám pak do domu stěhují
pavoučci, kteří mi nevadí a mnohonožky, které mi tedy vadí a to fest,
protože jsou děsně fuj.
Každou takovou návštěvnici čeká přísný trest, ten nejvyšší. Žoužel tady nebude!
To, že přenáším šneky přes silnici, aby je něco nezajelo, neznamená, že čekám
na každý fujtabl s otevřenou náručí.
Mám husí kůži, jen o tom píšu, blee.
Psi máme různorodé, staršího Daka jsme dostali coby krásné štěnátko, pro mladšího
Mortiho jsme vyrazili do útulku, kde na nás čekal malý huňatý medvídek.
Z krásného štěňátka vyrostl... no, prostě taky pes, těla sic mohutného, ovšem na tak
krátkých nožičkách, že i v posekané trávě vypadá jako megahousenka a na bříšku
má vypadané chloupky, protože ho pořád šourá po zemi...
Z malého huňatého medvídka vyrostl velký huňatý medvěd, nejspíš berňák. Já bych
tomu i věřila, len ta hnědá mu tam chýbá, len ta hnědá... I při svých 60-ti kilech je to
velký mazel, který každému leze na klín, je to báječný honák, jen za hlídače
bych ho teda nechtěla, ještě že má toho mrňouse za roztleskávačku.
Naši psíci mají postavení partnerů, bydlí s námi v domě, jezdí na výlety,
prostě si žijí jak čuňata v žitě.
To jim zjevně napomáhá k tomu, aby se jak čuňata chovali, protože ač si my
pravidelně odtrháváme od huby jen proto, aby hafíci měli na prémiové krmivo,
oni na to statečně kašlou, sežerou kde co a třešínkou na dortu je pro ně mentolka
v podobě kozího bobku.
Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte.
Kočky, respektive kocoury, protože manžel tvrdí, že kočky se množí dělením, takže tu
žádnou kočičí slečnu nechce, nám vždycky někdo přinesl se slovy: "Přeci to neutopím!"
Neutopil, proto máme tři a děsíme se prázdnin, kdy k nám pravidelně připlouvá další kotě.
Letos jsem slíbila být neoblomná, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.
Osmáky manžel pořídil dětem a zamiloval si je natolik, že to jsou jeho kucííí,
nejlepší z nich je Oskáreeek a ten měl přerostlé zoubečky, tak mu je manžel zkracoval
a mne u toho Oskárek kousnul, tak ať si příště běží vedle ke kováři, zmetek!
Fakt ovšem je, že pozorovat naše kluky v akci je nesmírně příjemná záležitost
a ať chcete nebo ne, prostě ty krysy musíte mít rádi.
Andulky jsou dvě, jeden Pepik, druhá Anička, oba jsou to kluci a oba jsou dětí,
tudíž se zříkám veškeré zodpovědnosti za jejich slovník. Slyšela jsem, co Mikeš
Pepikovi na tajňačku opakoval, a "prosím burák" to teda rozhodně nebylo.
Morče bylo taky dětí a bylo mu smutno, tak mu děti přinesli kamaráda. Kamarád mu
během jednoho dopoledne ukousl kus ucha a tak byl s velkou slávou odnesen zpět
a morčák se přestěhoval ke králičímu samci. Trochu jsem se bála, že se historie bude
opakovat a ten chudinka přijde i o druhý lopuch. Jaké bylo moje překvapení,
když se kluci nejen sčokoládili, ale dokonce i trénují na dostihy,
přičemž morče je žokej.
Dřív jsme měli ještě šneka Ludvíka, kterému jsme též přikoupili kamaráda, aby mu
nebylo smutno a ti se tak skamarádili, že jsme šneků měli devětačtyřicet.
Obdarovali jsme jimi kde koho, Ludvík se stal invetářem základní školy a já už doma
šneky nechci ani vidět.
Hada, hada bych chtěla, a taky leguána, ale manžel mě s ním prý vyhodí,
tak asi spíš ne.
Ale želvu, tu si vybojuju! Bude se jmenovat Královna Viktorie, bude bydlet k kuchyni
a kousat návštěvy do fuseklí... :-)
Krásný den :-) Severka.
